¿what’s the matter?
Posted: under Moje žblepty.
Nepíšu. Nemám chuť psát… děje se spousta věcí, o kterých se mi ale nechce psát, protože by pak tohle celé upadlo ještě hlouběji než to už je, byl by to řadový blog typu “Co jsme dnes dělali s miláčkem”, “Jak jsme se s miláčkem pohádali”, “Jak moc ho miluju” … atd. A to by už nemohlo být mé dílo. Neklesnu tak hluboko. Nikdy.
Ale to nevadí, nechce se mi psát ani nic jiného, slohovky, příspěvky do soutěží ani nic podobného. Na televizi nekoukám, netuším, o čem se zrovna hádají politici, nevím, co si mám myslet o státních maturitách, netuším, zda budu na vysoké platit školné (v takovém případě na vysokou nejspíš nepůjdu, netuším, kde bych vzala tolik peněz…) a nepřipadá mi to fér. Když jsem šla na gympl, nikdo mi neřekl, že budu maturovat nějakou jinou formou, že budu muset asi platit školné na vysoké… Kdyby mi to řekli, šla bych někam na hotelovku a nemusela se teď bát, že neodmaturuju, nedostanu se na vysokou a skončím jako prodavačka nebo účetní v zapadlém podniku někde na východě republiky.
Je mi naprosto jedno, o čem se politici hádají, co dělají squatteři a jaké vzory mají mladí. Důchodcům je to taky jedno, v jednom kuse poslouchám, jak jsme neukáznění, kupujem si kraviny a chováme se příšerně, ale kdo jim jednou bude vydělávat na důchody? Ti mladí, na které pořád nadávají. Nedostávám kapesné, když něco chci, musím si vydělat a našetřit. To se vám potom nechce kupovat “kraviny”. Poslední, co jsem si koupila, byly příšerně drahé učebnice do školy, jízdenka k příteli a rohlík k svačině. Strašný blbosti.
Taky je prý špatné vázat se na jednoho kluka už od mládí. Já budu raděj s jedním, kterého mám ráda a který mě zná, než s pěti, o kterých budu vědět jen kde bydlí a jak dobří jsou v posteli. Chci s ním zůstat a nehodlám na tom nic měnit, jestli jsem kvůli tomu divná, prosím… Nepotřebuju svěřovat všem co jsme spolu zažili, stačí, že to víme my. Neuvažuju o tom, že bych každému na potkání vyprávěla, jak moc ho miluju, jak dlouho už spolu jsme a jak úžasně líbá, stačí, že to víme my.
Mám ráda Puškina a Byrona, miluju Pljuščenka a ve všech válkách jsem vždy fandila Rusku. Je mi jedno, že tam je Putin a nesvoboda, že na nás Rusové byli oškliví. Je mi to jedno. Když nás Němci utlačovali a Francouzi s Angličanama se na nás vybodli, protože jsme malí, když bylo Američanům a celému světu jedno, co se s námi stane, Rusové nabídli pomoc, přestože nám v podstatě nemohli pomoct a měli pro to své vlastní mocenské důvody… Je mi jedno jak moc lidí tu Rusko nesnáší, já je mám ráda.
K dalším věcem, které mám (kromě přítele a Ruska) ráda, patří třeba moje super-ultra-nejlepší mp4ka, nejlepší kamarádka na světě. Růžová. Je nádherná a až budeme mít desetileté výročí, pozvu vás všechny na oslavu. Nebo ne, oslavíme to v soukromí. Nepiju alkohol, nekouřím a nerada se svěřuju, taky mě příliš nebaví poslouchat přehnané popisy vztahů, vtipy a nesnáším, když někdo někomu lže a tváří se, jakože nic. Taky je mi úplně jedno, kdo koho má rád, kdo nespláchl záchod a kdo miluje Edwarda Cullena/Harryho Pottera. Jsou to jen postavy z knížek, ksakru. Nejsem moc na matiku a ve fyzice si občas vymýšlím nové vzorce a je mi to docela jedno, k čemu budu v životě potřebovat výpočet střední kvadratické rychlosti či kinetické energie částic plynu, který uniká vadným uzávěrem z nádoby? Mám docela přesnou představu o svém životě a lidech, které v něm chci, a je mi docela jedno, s kým by kdo chtěl chodit, nebo jak se vypočítá výsledná teplota kalorimetru.
Podle Facebooku jsem hnědooká blondýna - a právě teď si tak opravdu připadám. Dnes se něco stalo a mně došlo, kolik lidí si myslí, že mě zná a přitom o mě nic neví. Je jen jeden člověk, který o mě ví všechno, pár těch, co o mě ví dost věcí a spousta těch, co mi jen říkají co mají na srdci a smějí se, když něco řeknu já. Už raděj nic neříkám. Mnohem raději se podívám na Grey’s Anatomy, ačkoliv si myslíte, že to je blbost… a koukám na krasobruslení, mám ráda Evžena a čtu Dostojevského, Huga a Tolkiena a stěžuju si jen, že neumím chemii (což je mi v podstatě jedno). Je tu jeden člověk, co se nesměje, že by moje problémy chtěl mít, protože on zná ty skutečné problémy. Věřte, raděj bych řešila problém typu “Jde vidět ten jebák na čele”, než problémy, které řeším.
Jo, možná jsem hloupá, ale mně je jedno, co si o mně kdo myslí. Já vím, co chci dělat a s kým chci být a kde, pročež mě spousta “kamarádů” vyškrtla ze své budoucnosti a já se s tím smířila. Když mi H. tehdy, když jsem potkala Jeho, řekla, že mě nikam zvát nemusí, protože se na všechny stejně jednou vybodnu a odstěhuju se s Ním, rozhodla jsem se nezatěžovat okolí svými pocity, když mě berou jako dočasnou postavu zdějšího všedního života. Nač je zatěžovat, když už skoro maturujem a já se pak odstěhuju a přestanu pro ně existovat?
Ve zkratce… demokraticky jsem se rozhodla, že je mi všechno ukradené, hlavní je, že jsme spolu a víme co chceme:) (Víme, co chceme, já a ty, přeskakujeme mrtvoly:D).
Goodnight and have a pleasant whatever…
PS: Vážně nepiju a nekouřím;)
Comments (0)
Říj 24 2009