CatyKaty

že se v poslední době vše na těchto stránkách točí kolem … myší? lépeřečeno… plyšových myší?

možná vás to zklame, no je to pravda. v životě jsem nepotkala nic tak dokonalého, jako jsou ty myši. přemýšlím, že zjistím, jakého jsou pohlaví a (s laskavým svolením jejich chovatele) založím plyšovou myší farmu. prvních 20 myšátek z prvního vrhu věnuji panu X, tedy jejich laskavému chovateli.

Všechny další myší mláďata budou moje. Ještě se rozhodnu, co s nimi udělám. Nejspíš je nabídnu laboratořím, nebo je schovám do skříně. Pokud máte zájem o vlastní pár plyšových myších mláďat, prosím, kontaktujte mě přes komentář, vzkaz, mail, nebo jakkoliv jinak, jste šikovní přece

A abych nemlela pořád jen o myších, myslím, že by vám neměla uniknout zásadní zpráva: Sergio Aguero (ten frajer, o kterem se tvrdí, že je lepší než Leo Messi), udělal z Maradony dědečka. Což je jasný důkaz, že Leo je lepší. Narozdíl od Sergia si totiž dává pozor. Očividně.

komu sluší víc? (mně:D)

Víte, co je pech? Dojít do koupelny, vysléct se…a zjistit, že jste v pokoji zapomněli pyžamo. Víte, co je skleróza? Vrátit se do pokoje…a najednou si nemoci vzpomenout, pro co vlastně jdete. A víte, co je nejhorší? Vzpomenout si na pyžamo, odnést ho do koupelny, okoupat se…vylízt z vany a zjistit, že jste si o patro níž nechali ručník a nemáte se do čeho utřit. To není vtip, to se mi vážně stalo.

já mám jasno. jedině pro majitele plyšových myší. ha, to jste nečekali…

“Však si za chvíli najdeš jinýho…”
“Ne!”
“Ne? To chceš jako ztvrdnout v posteli s jednim chlapem?!”
“JO!”
“Seš divná…”

asi to tak bude…co už.

ale tohle…

…je divnější.

mám za sebou další tři úžasné dny, za které vděčím jednomu úžasnému člověku, který je tak úžasný, že je slovo “úžasný” moc slabé. A to jako fakt, nekecám. Jo a má úžasný pantofle, ve kterých se úžasně chodí.

Heč:D

Včera jsem se probudila a zkoumala, jestli se něco změnilo. Ale ne, vlasy se mi zase nenarovnaly, pořád nemám oranžový oči jako jistá madam z Harryho Pottera, nebydlím tam, kde bych chtěla (na to si holt ještě pár let počkám) a pořád jsem v pokojíčku sama. Jo a taky jsem pořád stejně malá. Trpělivě jsem čekala, jestli se náhodou důsledky toho, že jsem o rok starší neprojeví až dnes…a hle, zase nic. A co, kdo by chtěl oranžový oči. A mít pokoj jen pro sebe taky není špatný. Můžete mít všude rozházený věci a nikdo vám nebude nadávat, ať si to oblečení/učebnice/sešity/špinavý ponožky házíte na svou postel.

A poučení na závěr: přibývající léta se nedají zpozorovat pouhým okem, ledaže byste koukali do občanky či jiného dokumentu obsahujícího datum narození, za předpokladu, že znáte současné datum a umíte počítat. Potom máte šanci, že přibývající věk zpozorujete. Hodně trpělivosti a štěstí, rozhodnete-li se toto sledovat.